Dřep je tím cvikem, který nejspíš každý z nás zná a každý jej již sám na sobě zažil. Samostatná varianta klasického dřepu, kdy je osa položena na trapézových svalech s sebou nese mnoho benefitů už jen v pouhém umístění osy, které nám nabízí větší jistotu oproti čelnímu dřepu. Na straně druhé je čelní dřep cvikem, jenž by se neměl podceňovat už jen z důvodu odlišného těžiště, které znamená pro naše kvadricepsy nový stimul.
View this post on Instagram
V tomto článku nebudeme diskutovat nad technikou cviku, pouze vystihneme klíčové body, které s ním souvisí.
1) Bodem číslo jedna je v první řadě opatrnost. Ůchop čelního dřepu, kdy osu položíme zhruba do míst klíční kosti a posléze nalezneme na ramenou takovou polohu, ze které nám osa nebude během dřepu „klouzat“ vpřed, je samotným základem, který doporučujeme zkoušet nejprve s prázdnou osou.
2) Důležitá je mobilita v kotníkách a kolenech. Rozhodujícím je taktéž pevný střed těla, který musí zůstat zpevněným po celou dobu série. Jakékoli delší uvolnění narušuje stabilitu, tudíž ubírá na síle a zdravém postoji, což může vést ke zranění.
3) FORMA A TECHNIKA je bodem, který zůstává samozřejmostí. Nikdy nechoďte do dřepu, pokud jste se postavili do pozice, ve které necítíte stabilitu a jistotu. Poslouchejte své tělo.
Benefity čelního dřepu
1) Nový stimul pro kvadricepsy, jelikož těžiště samotné je k nim více situované.
2) Při čelním dřepu kvadricepsy pracují více nežli u klasického dřepu.
3) Oproti klasickému dřepu je v případě čelního dřepu komplexnější zapojení středu těla a to z důvodu posazení osy, které nás nutí k neustále vzpřímené poloze zad.
4) I přes prvotní obtížnost tohoto cviku je zde paradoxně méně prostoru pro to „šidit techniku“. Čelní dřep umožňuje naše kyčle plně propnout, čímž jsme nuceni k lepší technice. Při klasickém dřepu se dá totiž cvik často až nevědomě šidit tím, že cvičenec nejdříve zvedá kostrč.